MONT BLANC
Náš výstup na Mont Blanc začal jako jakýkoliv jiný výlet.A to v hospodě.S touto myšlenkou přišel Petr,který se chtěl napotřetí dostat na vrchol.Nakonec jsme jeli ve složení Petr Pospíšil, Šimon Marek, Jirka Hynek a já.
Ale abych začal popořádku.Mont Blanc se nachází někde mezi Středozemním mořem a Lofotama.Cesta na Blanc je poněkud delší než na Sněžku,přesto je vcelku jednoduchá.Po devítihodinové jízdě autem směrem na Paříž zahneme doleva a po třech hodinách cesty přijedeme do městečka Chamonix, které leží pod Blankem.
Náš výlet začal v pátek 16.5.Pro Petra a Šimona v 5,pro mě a pro Jirku v 6 večer.Takže odjezd se nám všem celkem povedl.Po celonoční jízdě a spánku v autě jsme přijeli na místo určení brzy ráno.
První den nám začal aklimatizací na nedalekých sjezdovkách.Výstupem na skialpech na horní stanici lanovky, kde jsme se naobědvali a dostatečně odpočinuli na odpoledním slunku.V pozdním odpoledni jsme se vydali na cestu zpět k autu a poté do Chamonix.Místo ke spánku jsme si vybrali v Chamonix pod místní skalkou.
Druhý den při výstupu na chatu Grand Mullet jsme se jako správný horolezci vydali na lanovku, která nás dopravila do mezistanice Plan du Midi mezi Chamonix a Aguile du Midi.Jak to tak u horolezců bývá.Plánovaný odjezd lanovkou v 8 nám nevyšel.Takže jsme vyráželi v půl deváté.Trasa z mezistanice vedla příjemným traverzem zakončeným výstupem po ledovci na chatu Grand Mullet.Výstup z mezistanice na chatu nám trval asi 4-5hodin.Na chatě jsme chatařovi naší plynulou francouzštinou vysvětlili, že na kartu ČHS máme slevu jako na Alpenwerein.Moc to nepochopil, ale nakonec neoblomným čechům radši ustoupil.Možná za to mohl Šímův zlý pohled.Hlavně, že jsme ušetřili pár eur na francouzské víno.Po zbytek dne jsme relaxovali, rozvářeli sníh, a kochali místními vrcholy.Večer nás čelala skvělá večeře, po které jsme šli ulehnout do postele.
Den výstupu nám začal v jednu hodinu ráno zmatkem všech horolezců,kteří byli víc zmatený než před ulehnutím do postele.Jsem idiot.Jet takovej kus z Čech,platit za to nekřesťanský peníze,vstávat dřív než do práce a ještě k tomu se takhle dřít na kopec.Takových idiotů naštěstí byla plná chata.Takže jsme se vydali jako ostatní idioti do toho zmatku ranního balení a ke snídani.Po snídani asi někdy po druhé ranní jsem celá chata nazuli skialpy a vyrazili na vrchol klasickou výstupovou cestou.Za svitu čelovek v řadě jako ovce vyrážíme na vrchol za našim cílem.Po druhé se ujišťuju,že jsem idiot.Počasí nám naštěstí přálo.Měli jsme oblohu plnou hvězd s občasným ale dosti chladivým větrem, který nám způsoboval mírné omrzliny na našich končetinách.Za ranního svítání jsme se již pěkně vymrzlí a unavený dostali na Valotku, kde jsme se ohřáli a doplnili potřebnou energii.Celková únava nás všech a nadmořská výška způsobila,že jsme se všichni klepali jako důchodci.Jít se v tomto stavu vyčůrat znamenalo,že si člověk spíše udělal dobře nežli vykonal svoji potřebu.Na Valotce nás pro únavu opouští Šíma a vrací se nazpět na Miletku.Takže na vrchol vyrážíme ve třech.Asi kolem desáté hodiny, po 1,5 hodinovém odpočinku jsme se vydali na vrchol bez lyží navázaný lanem a na mačkách s cepínem v ruce.Pitt Schubert by z nás měl velkou radost.Měl by o čem psát do své všemi horolezci známé knihy.
Jasná obloha a slunce na něm nás ohřívá,takže už nemrzneme jako po ránu. Jdeme po hřebeni.První jde Petr potom Jirka a nakonec já.Cestou si Jirka naštěstí jen jednou nohou šlápne do trhliny.Naštěstí se nepropadl do díry, takže jdeme dál.Je kolem 11-té hodiny a 45-té minuty a mi stojíme na vrcholu.Čistá obloha s drobnými mráčky a na vrcholu jen mi tři.Paráda.Uděláme pár fotek, trochu se porozhlédnem po okolí a po asi deseti minutách jdeme stejnou cestou na chatu Grand Mullet.
Scházíme na Valotku navázaný.Petrovi ujede noha a bere s sebou Jirku.Ten naštěstí pád zachytí.Takže se nic zajímavýho nestane.Na Valotce dáváme krátkou pauzu a poté nasazujeme lyže.Teď nás čeká tříhodinový sjezd na Miletku v 30-ti centimetrovém prašanu, který napadl v noci před našim výstupem.Zatímco Petr sjíždí svahy bez chyby, tak já s Jirkou máme se sjezdem značné potíže.Celková únava, nadmořská výška a moje šikovnost mě nutí každý druhý oblouček zastavit, abych se rozdýchal.Alespoň mám možnost se trochu porozhlédnout.Kam se hrabou Orlické hory.Řikám si.A jedu dál.
Přijíždíme na Miletku, kde na nás už čeká Šíma.Balíme zbylé věci, které jsme nechali na chatě a sjíždíme do mezistanice lanovky.Kolem páté hodiny jsme zpátky v Chamonix.Vracíme se nazpět pod naši známou skalku, kde jsme se najedli a poté jsme se vydali podívat do nočního městečka.Jako správný češi jsme si samozřejmě nic nekoupili a vracíme se nazpět ulehnout ke spánku.Následující den jsme se už jen poflakovali u skály,popíjeli víno a koukali na vrchol, který je zahalen v mraku.Petr se Šímou si ještě vylezou skalku a odpoledne za mého protestu vyrážíme zpět k domovu.Sliby, že se cestou domů ještě někde podíváme se neuskutečnili.