Je konec neskutečné horkého léta a tak je na čase se pomalinku začít zchlazovat a připravovat na zimní sezónu. Proto vám píši report z poslední velké akce minulé zimy. Na začátku dubna proběhl v Tatrách Kurz lavinové záchrany a zde je krátké shrnutí mých zážitků a pocitů:
Jako zázemí byla vybrána Žiarská chata. Po příjezdu jsme si dali výšlap na chatu a po rychlém ubytování jsme rovnou vyrazili na skialpy. Počasí bylo přívětivé, a tak cestou nahoru mohl začít kurs jako takový. Během první pauzy po nastoupání nějakých těch výškových metrů jsme si ukázali, jak správně ovládat pípáky a také nějaké základy pohybu v terénu. Při této příležitosti byl také opíchán Šíma. Dobrovolně se ujal role zasypaného a mohli jsme si tedy na něm vyzkoušet, jaké je to sondou trefit lyžáky, helmu anebo různé části těla. Poté jsme pokračovali k dalším vrcholkům. Přiznávám, že po nějaké době mě prostě došlo a už nebyla dál energie pokračovat. Souhrn toho, že jsem byl na skialpech nováček a také nic moc fyzičky si vybralo svou daň. Počkal jsem tedy pod posledním vrcholem a pak jsme jeli parádní sjezd dolů k chatě. Večer jsme vše samozřejmě probrali u Kofoly….
Druhý den nám bohužel pršelo, a tak jsme zůstali v blízkém okolí chaty. O to víc jsme ale zvládli nácviku. V celkem nepříjemných podmínkách jsme si vyzkoušeli určit sněhový profil, proběhlo nějaké to hledání pípáků, ale také jsme si vyzkoušeli dosti náročné tahání z trhliny. Musím říct, že s plným vybavením na zádech to bylo dost vysilující. Zkoušel jsem variantu, kdy zachraňovaný visí v laně plnou vahou a ke konci jsem už měl co dělat, abych ho dostal nahoru. Zmáchaní, ale plní dojmů jsme se vrátili zpět na chatu a večer jsme krom další výuky také společně probrali tento super den. Opět samozřejmě jen u Kofoly…
Třetí den byl na počasí nejnáročnější. Zprvu parádní chumelenice se zvrhla v docela slušnou vánici. Kdo prohloupil (já) a nevzal si brýle, měl co dělat při sjezdech. Opět jsme si ozkoušeli sněhové profily, prostě parádní hrabání se v čerstvém prašanu. Tento den byl pro mě zároveň s největším zážitkem. Při jednom výšlapu jsme se dostali na celkem úzký skalnatější hřeben a vzhledem k chumelenici a silnému větru jsme museli postup zastavit. Jako nováček jsem si nebyl občas úplně jistý. O to více bylo potřeba zapojit týmového ducha a občas si navzájem vypomoci. Následoval zajímavý sjezd prudším svahem v naprosto parádní vrstvě prašanu. Zde jsem si spravil chuť. A i když mě jakožto slalomářovi zatím volný terén moc nejde, užíval jsem si to plnými doušky. Po kratším výšlapu zpět jsme naposledy vyhledávali v pěkném svahu pípáky a také proběhl menší závod na rychlost. Poté jsme dojeli do naší domovské chaty a následovalo tradiční rozebírání dne. S přispěním (opět pouze) Kofoly se tato rozprava na našem pokoji celkem slušně protáhla do nočních hodin.
Poslední odjezdový den samozřejmě svítilo sluníčko. No nevadí. Jeli jsme do Tater nabrat zkušenosti a ne bronz ☺.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem, kteří nás celou dobu školili a měli pod dohledem. Byl to super nápad, uspořádat takový kurz. Největší dík patří Kubovi, který si na této akci ozkoušel svoje instruktážní schopnosti. Měl s námi spoustu práce, ale snad ho to také posunulo o kousek dál.
Z tohoto kurzu jsem si odnesl mnohé. Krom pěkné výuky jsem se přesvědčil o svých neschopnostech, kde je potřeba do budoucna pořádně přidat a podobně. Doporučoval bych takovýto zážitek absolvovat všem.
S pozdravem Váš
Pavel Trkal
No neke 😀