Několik členů našeho domáckého oddílu se před pár dny šťastně navrátilo domů z prosluněné Meteory. Návrat nebyl vůbec jednoduchý. Nikomu se nechtělo zpět do reality po tak krásné, dlouhé dovolené. Jako by to tušili i hraniční celníci a chtěli nám náš výlet prodloužit, zadrželi autobus na několik hodin na hranicích. Jistě to mysleli dobře – naneštěstí se jim jejich plán příliš nepovedl…
Naše putování započalo v pátek 14.9. odpoledne kdy jsme se skoro všichni sešli u choceňského kina a vyrazili směr Brno a Bratislava kde jsme nabrali ještě poslední účastníky našeho zájezdu.
První zastávka byla v Makedonii, kde jsme strávili jednu noc v hotelu u ohromného jezera, kterému se přezdívá Makedonské moře (Ohridské jezero). V jezeře jsme si zaplavali a po veliké večeři ulehli na dlouhou dobu naposledy do postelí. Ráno nás z vyhřátých lůžek vytáhl budík, především však sluníčko a touha být už na turistické procházce. Po snídani, kde se všichni najedli do sytosti (tak že se sotva dovalilli do autobusu), naše putování pokračovalo do pohoří Baba a vrcholu s názvem Pelister (2601 m.n.m.), jenž jsme zdárně zdolali a po návratu k autobusu jsme vyčerpaní padli do sedaček. Cesta z hor do kempu Vrachos v Kastraki trvala už jen pár hodin.
Do kempu jsme dorazili už po tmě a začali v tichosti (s pivem a kořalkou) stavět stany (samozřejmě za neustálého napomínání místní SECURITY služby). Ráno při probuzení nás ze stanu vytáhlo teplo a sluníčko, ale hlavně touha rozhlédnout se po okolí a sedět co nejdříve po lezení u Kristýny.
V Řecku jsme strávili 10 lezeckých dní v impozantní Meteoře. Zdolali jsme mnohé se zdejších slepencových věží, zavítali jsme do vyhlášených skalních klášterů, ochutnali místní jídlo i pití. Navštívili jsme proslulý Acherón nebo město Soluň, známe například Konstantinem a Metodějem. Po náročném lezení jsem si nakonec dopřáli i odpočinek a přemístili se z kempu v Meteoře na pobřeží. Smůla byla, že se společně s naším přesunem i ochladilo, takže jsme na místo plavek a slunečních brýlí vytasili péřovky a čepice. Ale nakonec se i počasí umoudřilo a vykukující slunce nám umožnilo si zaplavat v ještě stále teplém moři.
Při našem přesunu se skupina 6ti odvážlivců odpojila a rozhodla se zdolat bájný vrchol, na kterém dle pověstí sídlí řečtí bohové – Olymp (2918 m.n.m.). Což se jim nakonec nepodařilo a z důvodu nepřízně počasí skončili na vrcholu Skala (2866 m.n.m.) Na druhý den je všechny promrzlé a unavené vyzvedl autobus na parkovišti a dovezl za zbytkem skupiny k moři a zasloužilému oddechu.
Po třech dnech odpočinku jsme byli nuceni znovu zabalit naše stany, přemístit svá těla zpět do autobusu a vyrazit směr Choceň.
Díky celní policii se naše cesta značně protáhla. Bylo tedy třeba povolat dalšího řidiče autobusu, který měl podle původního plánu naši posádku obohatit až v Břeclavi, aby za námi vlakem přijel o pár kilometrů dále – do maďarské Budapešti. Čekání na řidiče jsme využili pro procházku po městských památkách a restauracích. Několik z nás ochutnalo vyhlášený maďarský guláš a zbylý čas v autobuse pak využili pro poobědní siestu.
V neděli jsem se po více jak 16ti denním výletu vrátili zpět do Chocně, do chladného podzimu a do reality.
Věříme, že všichni co se tohoto našeho putování zúčastnili si přišli na své, a že si ho užili jak jen to bylo možné.
Tereza, Lukáš