Tradiční společensko-lezecká událost, která pro mnoho choceňských lezců představuje pomyslné otevření léta, proběhla letos na území naší republiky. Bylo to malebné prostředí Českého ráje, konkrétně oblast Příhrazy, kam se na prodloužený červencový víkend sjelo zdravé jádro našeho lezeckého oddílu. Přestože pískovcové lezení není pro každého a vyžaduje kromě pořádné fyzičky i vysokou psychickou odolnost, sešlo se nás v kempu bezmála třicet.

První lezecký den, tedy sobota, sloužil k seznámení s tamějším materiálem. I tak padaly obdivuhodné výkony, kdy bylo někdy s trochou strachu, sebezapření a zvýšené dávky odhodlání pokořeno opravdu hodně vrcholů. Poctivý lezecký den jsme zakončili koupáním v nedalekém rybníce. Někteří nedočkavci dokázali propojit sport s kulturou a k jejich velkému překvapení vyslechli koncert dechovky pod širým nebem.

V neděli už jsme věděli, jak to v Příhrazech drží (nebo spíš nedrží) a co můžeme od zdejších skal čekat, takže každý mohl lépe odhadnout, na co si troufne. Vydali jsme se ke Kobyle, skále, jež je nepsanou (nebo možná i psanou?) královnou příhrazské lezecké oblasti. Ční do výše 35 m a zblízka je skutečně impozantní. Mnohým z nás se zatajil dech již jen při pohledu na ni, i tak se ale mezi námi našly dvě nebojácné skupiny, které ten den na Kobylu podnikly výstup. Prvolezci Žofka (Česká cesta) a Šíma (Německá cesta) i jejich týmy si tak právem zaslouží obdiv jak lezců, tak nelezců.

Státní svátek připomínající den upálení Mistra Jana Husa sliboval oproti běžnému víkendu jeden den lezení navíc. Proto jsme s nelibostí a značným zklamáním pozorovali dešťové kapky, které začaly v pondělí ráno dopadat na zem, hlavu a bohužel i skálu. I když déšť netrval nijak dlouho, lezení na mokré skále nepřipadalo v úvahu. Na řadu tak přišel náhradní program v podobě turistiky. Většina naší skupiny se vydala na asi 12 km dlouhou procházku kouzelnou krajinou Českého ráje, přičemž nejzajímavější místa, která jsme navštívili, byly Drábské světničky a Píčův statek. A protože i to hezké jednou končí, i naše oddílová dovolená se dobrala zdárného konce. Díky všem za účast a pohodovou atmosféru.

Letos jsme už pošesté trávili týdenní dovolenou na chalupě v Adršpachu. Od neděle do středy nám bylo počasí nakloněno a mohlo se lézt, noční déšť na čtvrtek naše lezecké plány zhatil, a proto jsme vytáhli kola a vyjeli do Broumova, na Bišík nebo až do nedalekého Polska. Nejmladšímu účastníku bylo pouhých osm měsíců, dle slov rodičů nejvyšší čas se seznámit s adršpašským pískovcem. Doufejme, že příští rok ve stejném čase si adršpašský týden zopakujeme.

Romana