Od 17. 8. 2026 do 18. 10. 2026 bude na Kotelně probíhat rekonstrukce a zateplení střechy.
Boulder bude po většinu doby normálně přístupný, ale prosíme všechny návštěvníky o zvýšenou opatrnost a respektování probíhajících stavebních prací. Předzahrádka nebude po dobu stavby přístupná, protože bude sloužit k uložení stavebního materiálu. Prosíme také rodiče, aby měli své děti po celou dobu pod dohledem.
V průběhu stavby bude nutné provést práce související s ukotvením konstrukce střechy i uvnitř boulderu. Z tohoto důvodu bude boulder přibližně na jeden týden úplně uzavřen. Přesný termín uzavření upřesníme s dostatečným předstihem podle aktuálního postupu prací.
Děkujeme za pochopení a ohleduplnost během rekonstrukce.
Již tradičně pořádá Horolezecký klub Choceň třídenní letní lezecké soustředění ve skalách. Letos jsme vyrazili na Vysočinu do Milov. V okolí bylo na výběr hned několik lezeckých oblastí, například Dráteník, Bílá a Černá skála, Malinská a Lisovská skála, Devět skal nebo Milovské Perničky. Čtyři palice byly bohužel uzavřené kvůli hnízdění místních dravců.
První den jsme po příjezdu do kempu Poslední míle, kde jsme byli ubytovaní, rozdělili pokoje a zabydleli se. Po večeři jsme si zahráli frisbee fotbal, abychom se lépe poznali. Následně nás čekalo večerní opékání buřtů na ohni jakožto dezert po večeři.
Druhý den ráno jsme se po rozcvičce a snídani rozdělili do lezeckých skupin. Potom začala celodenní hra na téma pohádkové dvojice. Každý z nás si vylosoval lísteček se jménem pohádkové postavy a během dne jsme měli mezi ostatními najít svého pohádkového parťáka. V sobotu jsme všichni vyrazili na Dráteník. Celý den jsme strávili lezením ve skalách a zpátky do kempu jsme se vraceli až pozdě odpoledne na večeři. Po večeři jsme měli možnost vykoupat se v Milovském rybníku.
Třetí den jsme se po rozcvičce a snídani sbalili a vyrazili znovu do skal. Tentokrát jsme nešli na Dráteník, ale na Bílou skálu. Jedna skupinka si výlet ještě prodloužila přes Černou skálu, odkud se později přesunula za ostatními pod Bílou skálu. Tam jsme společně strávili zbytek dne.
Pak ale přišla chvíle, na kterou se nikdo netěšil – odjezd domů. Sbalili jsme lezecké vybavení, došli k autům a vyrazili na cestu. Ještě před návratem jsme se ale všichni zastavili na zmrzlině v Borové.
HR byla poprvé prostoupena roku 1908 a hned se stala legendou.
V podstatě je to pro skialpistu totéž, co pro muslima cesta do Mekky.
S Blaničkou jsme šli HR před 16 lety variantou přes Combin.
Letos jsme to vzali HR druhou trasou, a to přes Verbier – takže jsme tuplovaní.
Originální trasa HR začíná u kostela v Chamonix a končí u kostela v Zermattu. Shodou okolností během našeho pochodu tuto trasu zdolali dva místní chrti v rekordním čase 13,5 hodiny (GPS jim naměřila103 km a asi 8500 výškových metrů).
To ovšem není náš případ, my si dovedeme celkem šestidenní přechod užít se vším všudy:
denní etapy jsou s převýšením do 1400 výškových metrů a délky do 20 km, což je zruba asi 6-8 hodin pochodu a lyžování
spektakulární výhledy na nejvyšší alpské velikány tak, jak je nejspíše vůbec neznáte
odpolední veget na chatách ve výškách od 2400 do 3300 m, na terase, na sluníčku, s výhledy, pívo (9 Fr!!! plechovka)
chata Bertol na závěr. Po úbytku ledovce chata zůstala na skalním výšvihu nad sedlem a přístup k ní je po asi 50 m vysokých kolmých žebřících. Dokonce i návštěva WC vyžaduje odolnost proti závratím
luxusní kilometrové sjezdy v prašanu z vrcholů Pigna Arola (3800m) a RosaBlanche (3350)
kličkování mezi ledovcovými trhlinami
a třešinka na dortu – sjezd z vrcholu Téte Blanche (3750 m) do Zermattu (1500 m) pod severkami Dent D´Hérens a ikonického Matterhornu.
K přechodu HR se k nám přidali dva “mladíci“ – Pavel (53) a Kateřina (42), kteří z počátku měli jisté přebytky sil, nicméně po dvou dnech pochodu se rychlost celé skupiny srovnala.
Trasou nás provedl Zoban, kterému patří dík za shovívavost a empatii. Zejména bych vyzdvihnul jeho schopnost najít vždy nejlepší lajnu s neposkvrněným prašanem.
Po dvou letech jsme se opět sešli na oblíbené Rychtě v Chocni , abychom měli důvod se pěkně obléknout, zatančit si a prožít prima večer. Organizátorky plesu Lenka s Radkou se tohoto úkolu zhostily na jedničku. Zahrály nám dokonce dvě kapely – Choceňačka v počtu osmnácti hráčů a Beeton. Nechyběl fotokoutek, tombola, občerstvení s bezva obsluhou Natky a Emy a pomyslnou třešničkou na dortu bylo efektní vystoupení Jáchyma s jo-jo efekty. Soutěž ve stisku opět vyhrála Jana, v mužích byl nejsilnější Fenďa. Začátek plesu holky stanovily na 18 hodinu, osobně jsem si myslela, že v 22 hod. budu doma, ale omyl – až do dvou hodin jsme se bavili. Děkujeme děvčatům za uspořádání akce a otázka zní: kdo zorganizuje v pořadí IX. horolezecký ples?
Špindlerův Mlýn 23. a 24. 1. hostil po 3 letech Světový pohár žen v alpském lyžování. Závodit v obřím slalomu a slalomu sem přijely světové hvězdy jako jsou Sara Hectorová, Zrinka Ljutićová, Lena Duerrová nebo legendární Mikaela Schiffrinová. Připravit trať světového formátu není vůbec legrace. Například je třeba postavit 8 km sítí, nebo ručně injektovat pistu každých 20 cm. Během závodu je třeba se starat o branky a udržovat trať v nejlepší kvalitě. Na tom se 10 dní podílelo kolem 200 lidí z lyžařských oddílů po celé ČR, mimo jiné i 6 borců z choceňského oddílu Potštejnský racing. Jelikož se díky injektáži ze svahu stane ledová hora, je třeba vyměnit lyže za mačky a všechny práce provádět na nich. Sehnat mačky pro 200 lidí je trochu problém, proto děkujeme HK Choceň, za jejich zapůjčení pro naše borce! Odměnou pro pořadatele bylo vidět závodnice jen pár metrů od nich, jak vytříbenou technikou zdolávají náročnou trať na Svatém Petru. Díky jejich dobré práci, si závodní týmy tento podnik velmi chválily. Proto doufáme, že by se Světový pohár mohl do ČR zase za 3 roky vrátit.
