HR byla poprvé prostoupena roku 1908 a hned se stala legendou.
V podstatě je to pro skialpistu totéž, co pro muslima cesta do Mekky.
S Blaničkou jsme šli HR před 16 lety variantou přes Combin.
Letos jsme to vzali HR druhou trasou, a to přes Verbier – takže jsme tuplovaní.
Originální trasa HR začíná u kostela v Chamonix a končí u kostela v Zermattu. Shodou okolností během našeho pochodu tuto trasu zdolali dva místní chrti v rekordním čase 13,5 hodiny (GPS jim naměřila103 km a asi 8500 výškových metrů).
To ovšem není náš případ, my si dovedeme celkem šestidenní přechod užít se vším všudy:
- denní etapy jsou s převýšením do 1400 výškových metrů a délky do 20 km, což je zruba asi 6-8 hodin pochodu a lyžování
- spektakulární výhledy na nejvyšší alpské velikány tak, jak je nejspíše vůbec neznáte
- odpolední veget na chatách ve výškách od 2400 do 3300 m, na terase, na sluníčku, s výhledy, pívo (9 Fr!!! plechovka)
- chata Bertol na závěr. Po úbytku ledovce chata zůstala na skalním výšvihu nad sedlem a přístup k ní je po asi 50 m vysokých kolmých žebřících. Dokonce i návštěva WC vyžaduje odolnost proti závratím
- luxusní kilometrové sjezdy v prašanu z vrcholů Pigna Arola (3800m) a RosaBlanche (3350)
- kličkování mezi ledovcovými trhlinami
- a třešinka na dortu – sjezd z vrcholu Téte Blanche (3750 m) do Zermattu (1500 m) pod severkami Dent D´Hérens a ikonického Matterhornu.
K přechodu HR se k nám přidali dva “mladíci“ – Pavel (53) a Kateřina (42), kteří z počátku měli jisté přebytky sil, nicméně po dvou dnech pochodu se rychlost celé skupiny srovnala.
Trasou nás provedl Zoban, kterému patří dík za shovívavost a empatii. Zejména bych vyzdvihnul jeho schopnost najít vždy nejlepší lajnu s neposkvrněným prašanem.
Radim + Blanka
